HODNOTA MATEŘSTVÍ. Tohle téma se ke mně opakovaně vrací v horkých vlnách, už několik let. Dneska se mi zdál silný sen. A já se rozhodla dát tomuto tématu svůj hlas. Znovu.
HODNOTA MATEŘSTVÍ. Pálí mě zevnitř. Jak je mateřství v celé jeho šíři bráno naší společností a i námi samými jako SAMOZŘEJMOST. Ostatní ženy jsou také matky, většina žen jsou matky, tak proč kolem toho nějaké cavyky, ne?
V naší západní společnosti má žena hodnotu, pokud chodí do práce, pokud “aktivně vytváří hodnotu konáním”, tedy před tím, než odejde na mateřskou dovolenou a poté, co se z ní vrátí do pracovního procesu, pokud je aktivně zapojena do společnosti. Tak často ženy matky slýchají otázku “a co jsi dělala před tím?” a “co budeš dělat potom?” Jako kdyby to bylo důležitější než to, co je teď – mateřství.
Nastavení hodnoty ženy v jejím “aktivním vytváření hodnoty”, je tak prolezlé naší společností, že úplně zdomácnělo a zběžnělo, už se nad ním většinová společnost vůbec nepozastavuje. Někdo může začít oponovat všemi různými sociálními výdobytky, jako je květina k MDŽ, délka mateřské dovolené (ano, naštěstí ještě jako téměř jediným v Evropě nám zůstaly uhájené 4 roky – které ovšem některé z žen velmi rády zkracují a hudrají, že ve školkách nejsou místa pro 2-leté dětičky) atd., ale hodnota mateřství nekončí návratem do práce, probůh!!!
Častý model fungování dnešní moderní atomové rodiny:
Před založením rodiny žena i muž pracují a společně se podílí na vytváření rodinného rozpočtu. Když rodinu konečně založí, tedy žena otěhotní, přijdou změny. Hodnota ženy se začne měnit ve více pasivní, je jasné, že na několik příštích let se finanční přítok z její strany zastaví a naopak přibudou rodinné výdaje. Žena matka se stává pro pracovní a veškerý finanční trh rizikovou a nespolehlivou, se kterou se raději nepočítá. Znám příběh jedné ženy, která v bance při vyřizování hypotéky na rodinný dům couvala ze dveří kanceláře, aby se nepostavila z profilu, aby na ní pokročilejší těhotenství nebylo vidět… A pak čím méně peněz ze strany ženy matky přitéká do rodinného rozpočtu, tím více se musí muž zapojit v práci a vydělat peněz víc on. Tím méně je doma. Tím více je žena doma sama. Tak si tedy zapne ten internet, aby měla alespoň trochu toho virtuálního kontaktu. A tam na ni na sociálních sítích vyskočí barevné pozitivní obrázky žen, které začaly podnikat na mateřské. “Oooohh, využij svůj potenciál naplno, i ty můžeš!!” a tyto obrázky často ženám vykradou jejich další díl sebe-hodnoty, protože když se aktivně nezapojím, nevyužívám svůj potenciál. A tak žena, ve chvílích, kdy malé dítě usne, usedá k počítači, aby nastartovala své podnikání, svou aktivní HODNOTU. Ve chvílích, kdy je dítko vzhůru, bývá myšlenkami u chvíle, až konečně usne, což jí ubírá na prožitku přítomnosti mateřství, KONTAKTU s dítětem, se svým mateřstvím, se sebou, coby mámou. A pak, ve 22 h večer usedá znovu k počítači a do 2 do rána buduje své podnikání… Jak to vypadá dál, si dokážete domyslet.
Tyhle příběhy za barevnými obrázky na naleštěných sociálních sítích nejsou vidět. A já vím, jak moc časté jsou. A jak jsou skrývané. A kolik žen/matek tenhle příběh zná. Možná se k němu nerado přizná, anebo naopak hrdě přihlásí. Protože “být šťastná, nezávislá, úspěšná i na mateřské, ve společnosti podnikavých žen s miminkem v náručí” je dnešní cool obrázek mateřství. A mně přitom tolik bolí u srdce. Promiňte, všechny mé kamarádky, které takhle podnikáte, ale je to tak. Znám to i ze svého životního příběhu. A stálo mě to mnoho vnitřních rozhovorů sama se sebou, abych si alespoň během druhého mateřství dopřála na 1 rok ÚPLNÉ NIC ve službě druhým a tvoření (vlastně v těch zbývajících rocích mě občas tahle chobotnice možností chytla do chapadel, ano, nějaké smysluplné projekty tu byly, ale vždy jen časově omezeně – ale upřímně – tolikrát, když jsem něco tvořila, jsem si pokládala otázku „proč to vlastně dělám?“ a tak často bych to všechno vyměnila za rodinný výlet…) . Dnes se můžu na práci soustředit jen ve dnech, kdy je naše nejmenší blecha šťastná ve školce (a to ještě 1 den z těch 3 v týdnu věnuju z větší části sama sobě). V okamžicích, kdy jsem myslí a energií u práce a ona je se mnou doma, bývám nervózní, mám pro ni mnohem méně kapacity, místa v srdci, pochopení pro její rozpoložení. Nervózní matky štěkající po dětech jsou zkrátka jen matky přetížené a nedoceněné.
A potřebuji říct, že to není naše osobní vina. Je to toxické společenské nastavení, které jsme do sebe nasáli. Vychází z toxického prožívání NEDOSTATKU a NEDOSTATEČNOSTI všeho v našich životech, včetně nás samých. A tohle nastavení je důsledkem kolektivního traumatu.
Cítím, že je něco špatně v naší společnosti. Jak už říkával Hamlet, že je cosi shnilého v království dánském. Já nemám zatím konkrétní, jakkoliv malé, řešení na tuto situaci, návod, projekt. Jen se ke mně tohle téma tak opakovaně a tak intenzivně vrací, že nemůžu jinak, než jej tady s vámi sdílet. A uvidím, kam cesta povede dál.
Náš duchovní učitel mystik Thomas Hübl říká, že všechna naše aktuální společenská urgentní témata a krize, včetně krize klimatické, jsou důsledkem kolektivního traumatu a narušení vztahů. Vztahů k druhým, vztahu k sobě samým, vztahu k přírodě. Když totiž necítíme sami sebe v důsledku traumatické disociace, necítíme druhé, necítíme ani své vzájemné propojení s přírodou, necítíme propojení s duchem, s vyšším vědomím, nevnímáme řešení. Odpojení od prožívání sebe-hodnoty, hodnoty mateřství v jeho čisté podobě, má stejný kořen.
To symbolizují na mystické pouti Jeruzalémem, na které právě můj muž doprovází další skupinu lidí, všerůzné obrazy panny Marie a obzvlášť Marie mléčné. HODNOTU MATEŘSTVÍ. Víc už by nemělo být nutno dodávat. Společnost a každý z nás by se měl vrátit ve svém srdci k prožívání hodnoty mateřství. Pomáhání matkám, vnímat mateřství, myslet na ně i mimo svůj omezený vlastní koloběh života.
Já jsem právě tento týden ležela několik dní s horečkou. Okolnostmi se stalo, že pomoci bylo minimum, téměř žádná. Tolik bych si přála, aby se někdo postaral o vše – dům, děti, psa i mě, když je zrovna manžel ve službě daleko. Přesto jsem se musela zvednout a o děti postarat – to malé dovézt do školky, nakrmit, utřít zadeček, atd. Komunita nefunguje, všichni blízcí jsou daleko a můj muž na dálku trpí bezmocí. Zaplatit chůvu, abych se mohla potit v posteli? Na tom je něco špatně, to mi prostě nejde. To jen znovu potvrzuje, že pomoc v mateřství jen tak není, že mateřství nemá hodnotu… že je izolované… chybí nám společenství. Protože – ano, já vím, že bych mohla zavolat o pomoc. Ale zároveň vím, že většinou mají všechny další ženy s malými dětmi dost svého na práci… a ženy, které už mají náruč volnější? Ty už zase pohltil pracovní proces AKTIVNÍHO VYTVÁŘENÍ HODNOTY, takže jsou v práci…
Uvědomují si všichni klienti a zákazníci čehokoliv, že pokud je obsluhuje muž, je možné, že je tak možné pouze proto, že v jeho zádech někde doma je žena s dětmi, která drží společný prostor, aby on mohl vykonávat službu? Málokdy. A dnes se mi zdál tak silný sen, znovu bylo ústředním tématem opomíjené mateřství. A ráno, když jsem nad ním rozjímala, znovu mě ten sen vyzval “ozvučit” tento společenský symptom. Přeju si, aby ženy byly uznávané jako matky víc, než v současnosti jsou. Přeju si, aby mateřství byla vrácena hodnota v jeho bytí a ženám hodnota pro mateřství. SPOLEČENSKÁ HODNOTA. Vždyť každému dítěti propůjčí na několik měsíců své vlastní tělo, přijmou bolest, obětují svůj spánek, dalších několik let jej stále vyživují svým mlékem, nosí v náručí, vnímají, poslouchají, utírají zadeček, hladí po vláskách, čtou pohádky, zvedají ze země, radují se z prvních kroků a z každého dalšího, zahřívají láskou svého pohledu… a mnoho dalšího bych tu mohla psát, protože je toho hodně, co každá máma chce dát svému dítěti. Rituál uctění mateřství, který jsme letos dělali v rámci letního pobytu pro rodiny RODOKMEN, měl hluboké účinky v srdcích všech žen i mužů a pohnul láskou v rodinách, které tam s námi byly. Já prostě nemůžu jinak, než toto své hluboké volání po obnově SPOLEČENSKÉ HODNOTY MATEŘSTVÍ začít sdílet. Věřím, že ta cesta někam vede a následuji toto volání.
Co vy na to, přátelé? Napište sem, jakto vnímáte vy?
Můj muž Zdenek Weber vždycky říká, že by klidně rád platil vyšší daně, které by šly ženám matkám.
Je mnoho dalších spojených s mateřstvím, hodnotou, dostatkem a nedostatkem, kolektivním traumatem, která mi leží na srdci, ale dnes je se sem nepřidám. Třeba příště. Pokud jste dočetli celé až sem, děkuji.
Napadá vás, jaký stávající již existující smysluplný projekt podporující mateřství bychom mohli společně podpořit?
Na FB tento článek vzbudil nečekaně mnoho pozornosti a všemožných reakcí. Můžete si je přečíst zde https://www.facebook.com/sarka.kotvalova/posts/10157643289077359