Láska nás chce prostě svléknout

Muži a Ženy, mužoženy, ženomuži.

Muži vědí a cítí, kde a jak mohou zran/dit ženy. Ženy vědí a cítí kde mohou zran/dit muže. Mnozí, stále sedí u těch ran a vymýšlí, vytvářejí dokonce celé ideologie a systémy (také terapeutické), jak změnit muže/ženu, aby se to „zran/dění už nedělo. Tak také vznikají nekonečné osobní, partnerské, sociální, genderové třenice, boj/koty, znovu zraz/ňování a nutkavé křičení „muži/ženo změn se“ abych já byl/a už v bezpečí. Jelikož jsme v této fázi dost pravděpodobně zatím nepřekročili řeku zranitelnosti, křehkosti, zraz/něné citlivosti, tak se potácíme převážně v tom „ty za to můžeš“. Změň se!!!

A chceme se vrátit zpět k tomu „dobrovolnému svlékání“, dozvíte se dále. Nu, to do určité velmi malé úrovně může býti i užitečné, pro přehodnocení svých postojů, ale v jádru jsme se nedostali tam, kam potřebujeme, drc drc K LÁSCE.

Nu, láska nás chce prostě svléknout, VONA nás svlékne, když se zamilujeme, to se svlékáme ještě dobrovolně 😂, později nás svléká v oblasti našeho charakteru, prověřuje na všech frontách a později, láska narazí na naše zranitelná místa, drc drc tady láska, potřebuju téct dál přes tyhle bažiny a rány a skrze ně, potřebuju tě svléknout z toho brnění, duc duc. Nu tady to většinou končí, tady je ta bažina fakt nepříjemná a dramatická a plná očekávání, jak by jako měl vztah muže a ženy vypadat a nevypadá a nevypadá. A dobří rodáci se vracejí na začátek.

Anebo odvážní a požehnaní pokračují, pokud dokážeme následovat sílu lásky ona i když to bude drncat, skřípat, bolest, štípat, svlékat, tak ona nás vezme do větší hloubky, až kam? Až přímo do srdce velkého tajemství, protože to je nakonec cílem jakéhokoli skutečného intimního vztahu a tam do toho srdce velkého tajemství tam prostě dorazíme jako fakt úplně nahatý.
DRC DRC.

P.S. Jdu na oběd.