[audio] Čtyři nečekané způsoby, jak prožíváme zármutek

A proč je důležité to nazývat zármutek. 

Slovo zármutek začalo být chápáno výhradně jako reakce na smrt. Ale toto úzké pochopení nedokáže zahrnout celé rozpětí lidských prožitků, které vytvářejí a spouštějí zármutek. Zde jsou čtyři typy zármutku, které můžeme zažívat, a přitom nemají nic společného se smrtí. 

1. Ztráta identity: ztráta role nebo příslušnosti. 

Mezi příklady patří: 

• Člověk procházející rozvodem, který cítí ztrátu z toho, že již není „manželem“ či „manželkou“. 
• Žena, která prodělala rakovinu prsu a truchlí nad ztrátou pocitu ženskosti po dvojité mastektomii. 
• Člověk, jemuž vylétli potomci z hnízda, a oplakává ztrátu identity rodičovství ve své nejpřímější podobě. 
• Člověk, který ztratí svou práci nebo mění kariéru, truchlí nad ztrátou identity. 
• Někdo, kdo opouští náboženskou skupinu, cítí ztrátu příslušnosti a komunity. 

Kdykoli člověk ztratí primární identitu, prožívá žal ze ztráty svého já. Má za úkol truchlit nad tím, kým si myslel, že je, a nakonec vytvořit nový příběh, který integruje tuto ztrátu do jeho vlastního osobního narativu. V některých případech může mít člověk pocit, že mu identita byla ukradena, jako v případě rozvodu, který přišel nečekaně, nebo v případě prodělání rakoviny prsu. Tito jednotlivci mohou zármutek vnímat jako propojený se ztrátou kontroly, která jim při tomto rozhodnutí chyběla. Jiní se rozhodnou, že svou identitu odloží, jako v případě změny kariéry nebo opuštění náboženské komunity. Ačkoli se může zdát, že je to v tomhle případě snazší, tito jedinci mohou cítit, že jejich zármutek zahrnuje rozpolcenost z toho, že si zvolí opustit něco, co budou zároveň oplakávat. Mohou cítit, že mají na svůj zármutek a pocit ztráty sebe sama menší právo, protože své rozhodnutí přijali dobrovolně. 

2. Ztráta bezpečí: ztráta pocitu fyzické, emoční a mentální pohody. 

Mezi příklady patří: 

• Lidé, kteří přežili fyzické, emoční či sexuální trauma, a mají problém cítit se bezpečně během každodenního života. 
• Rodiny, které zažily vyhoštění a nestabilitu bydlení, a cítí nedostatek ochrany a stability. 
• Děti během rozvodu, které truchlí nad ztrátou bezpečí své „nedotčené“ rodiny (ačkoli by to možná takto nevyjádřily). 
• Členové komunity, kteří se setkají s násilím, a cítí destabilizaci a ztrátu bezpečí. 
• Člověk, který odhalí nevěru svého partnera v romantickém vztahu a může cítit, že v tomto vztahu není emocionálně v bezpečí. 

Na základní úrovni očekáváme, že se budeme ve svých domovech, komunitách a vztazích cítit v bezpečí. Ztráta pocitu bezpečí, ať už fyzická (po vloupání) nebo emoční (po milostném poměru) může způsobit, že člověk cítí svůj svět jako výrazně nebezpečný. Mezi symptomy ztráty bezpečí může patřit pocit přílišné ostražitosti i v nepřítomnosti nebezpečí nebo otupělost. Pro mnohé, obzvláště pro ty, kteří trpí posttraumatickou stresovou poruchou, se otupělost a přílišná ostražitost střídají. Pro ty, kdo přežili trauma, násilí a nestabilitu, může být náročné tento pocit vnitřního bezpečí obnovit, i když se už okolnosti stabilizují. Krom toho, že je třeba, aby se jedinec vyléčil z traumatu, má také za úkol truchlit nad ztrátou bezpečí a naučit se jej opět vybudovat.

3. Ztráta autonomie: ztráta schopnosti zvládat svůj vlastní život a své záležitosti.

Mezi příklady patří: 

• Člověk s degenerativní chorobou, který truchlí nad ztrátou fyzických či kognitivních schopností. 
• Starší dospělý, který již není schopen se o sebe postarat, který truchlí nad svým úpadkem (to se může vázat také ke ztrátě pocitu identity jakožto přispívajícího člena společnosti). 
• Člověk, který prožívá finanční nezdar, a cítí při tom ztrátu pocitu autonomie, neboť závisí na pomoci druhých. 

Tento typ zármutku proniká do jádra potřeby každého člověka mít pod kontrolou své tělo a svůj život. Ztráta autonomie spouští zármutek nad ztrátou pocitu kontroly a začíná být výzvou udržet si pocit svého já. V případech choroby a postižení se ztráta autonomie (a často ztráta identity) pojí s každým krokem, který takový člověk učiní. Nové formy úpadku jsou pozvánkou k zármutku nad ztrátou nezávislosti a schopnosti fungovat. Člověk, který utrpí zásadní finanční neúspěch, může prožívat stejný pocit ztráty, který se projevuje jako pocit, že se mu zužují možnosti, společně s pocitem selhání nebo zoufalství. Tito lidé mají za úkol truchlit nad těmito ztrátami a změnit koncept toho, kým jsou tváří v tvář svým omezením. 

4. Ztráta snů nebo očekávání: vypořádání se s tím, že naděje a sny zůstanou nenaplněné. 

Mezi příklady patří: 

• Člověk nebo pár, který má problémy s neplodností. 
• Mimořádně úspěšný student, který má problém najít své místo v „reálném světě“. 
• Člověk, jehož dráha kariéry neodráží jeho očekávání. 
• Člověk, jehož komunita učinila politický obrat nevítaným směrem. 

Tento typ zármutku charakterizuje hluboký pocit dezorientace. Většina z nás chodí po světě s vizí toho, jak se naše životy odehrají a jak očekáváme, že bude svět fungovat. Když životní události naruší naše očekávání, člověk může zažívat hluboký pocit zármutku a nespravedlnosti. Jedinec nebo pár, který má problém počít dítě, a student, který má problém najít si svou cestu ve světě, mohou prožívat pocit selhání, který zahrnuje proces zármutku. Možná takový člověk začne porovnávat svůj proces a výstupy s druhými. Neočekávané politické posuny mohou vést ke ztrátě pocitu očekávané reality a pocitu stability vycházejícího z přesvědčení, že člověk rozumí tomu, jak svět funguje. 

Navrátit slovo „zármutek“ tam, kam skutečně patří

Ztráta identity, bezpečí, autonomie a očekávání jsou vše ztráty, které vyžadují pocit zármutku. Když o nich budeme uvažovat v kontextu zármutku a truchlení, může nám to všem pomoci projít si chvílemi nebo kapitolami chaosu s jemností, kterou dopřáváme truchlícímu. Truchlícímu se dostává soucitu a má právo na hněv, smutek, otupělost, dezorientaci a nelineární léčení. Slovo zármutek jednak přesně charakterizuje vnitřní realitu tohoto procesu a legitimizuje a konkretizuje proces pro nás samotné a pro druhé. 

Zatímco mnozí prožívají nezdary a tragédie života se zármutkem a truchlením, mnozí mají pocit, že na toto slovo nemají právo. 

Takže vám dávám svolení. 

Můžete cítit zármutek. 

Můžete truchlit. 

Vaše ztráta je skutečná. 

Zdroj: Psychology Today, Sarah Epstein MFT, Four Unexpected Ways We Experience Grief