Meditačný retreat s Honzom a ďalšími úžasnými ľuďmi bolo jedno z mojich najlepších rozhodnutí, z ktorého budem čerpať ešte veľmi dlho.
Pred cestou som mala veľký rešpekt a strach, ale veľmi rýchlo som zistila, že som v dobrých rukách, v krajine, kde sa ľudia na seba usmievajú a kde ľudskosť znamená viac ako materiálne veci. Táto cesta nebola len o počte prejdených kilometrov celodennou jazdou v jeepe, či zdolávaní výškových metrov, ale predovšetkým to bola cesta k sebe samému. Nepál si Vás podmaní s úplnou ľahkosťou, ak mu to dovolíte.
Z mojej „bezpečnej“ komfortnej zóny, v ktorej som mala pod kontrolou takmer všetko, som prišla do sveta, kde spontánnosť, ľahkosť bytia, nepredvídateľnosť a heslo „slowly slowly“ boli na dennom poriadku 🙂

Retreat v Himalájach mi vzal a zároveň dal všetko, čo som potrebovala.. Nepál nás všetkých rozžiaril. A to aj napriek občasným náročným chvíľam u každého z nás, alebo možno práve vďaka nim. Mantry, ktoré bolo počuť na každom kroku, úsmevy, pohostinnosť a láskavosť miestnych, nezištná starostlivosť sherpov, prednášky o budhizme, dychové cvičenia, chladné noci, počas ktorých sa modlíte, aby ste nemuseli ísť na záchod, ktorý je vonku, magické východy slnka, dokonalý pokoj, veeeľa smiechu a radosti, ale aj slzy a smútok, uzená voda, koza na motorke, všetko a zároveň nič...

Špeciálne díky Honzovi, ktorý skupinu viedol s istotou a zároveň s citom, kedy dal priestor každému presne na to, čo v danej chvíli potreboval - podal pomocnú ruku, vypočul, alebo nechal osamote rešpektujúc každého jedného z nás. Ďakujem, že som mohla byť súčasťou tohto krásna, ktoré prajem prežiť každému, koho retreat pritiahne a dovolí si vydať sa na cestu. A ak sa na ňu vydáte, nezľaknite sa a nechajte sa unášať prúdom... a zbalte si kvalitný spacák:)

Veru

Pouť do Nepálu pro mě byla nezapomenutelným zážitkem a velmi mne obohatila. Poznání jiné kultury, jak nepálské, tak šerpovské, kde byli lidé velmi srdeční a laskaví, i přes to, v jakých podmínkách žijí. To ve mě zanechalo velkou vděčnost, se kterou dělám obyčejné věci v pro mě nyní neobyčejném komfortu. Třeba sprcha ve vaně.

Mé očekávání meditace bylo zbořeno, a přišlo poznání meditace hlubší, než jsem si dovedl představit. Prožil jsem si spoustu věcí, o kterých jsem věděl, ale nyní jsou ve mě hluboce zakořeněné zkušeností. Na cestě mě potkali věci příjemné i nepříjemné. Po příjezdu se mě lidé ptali, jestli se mi pouť líbila. Nejvíce vystihující je odpověď, že pouť byla, já byl s ní a pouť byla se mnou. Byl jsem přes 7 tisíc kilometrů od domova, abych si prožil přesně to, co jsem potřeboval pro můj další růst a větší poznání sebe sama. Mohl jsem se starat jen o sebe a své potřeby a věnovat se sobě.
O vše ostatní bylo postaráno ze strany šerpů a průvodce/mentora, za jehož přítomnost a vedení jsem velmi vděčný. Je ve mě velká radost a vděčnost za složení skupiny, která se sešla. Těšilo mě zažívat její tmelení. Vnímám tuto pouť jako milník ve svém životě a děkuji za ní.

Patrik

Sedím v temnotě rána a spojuji se s jejím darem skrze světlo ohně probleskující z krbu. Vracím se v mysli k předchozím ránům v Nepálu, kde jsme ráno vítali slunce na vrcholcích hor a posvátných místech budhistické tradice. každé bylo nezapomenutelné a silné, ať už v ruchu chrámu Swayambhu v Káthmándú, kde se mísil vřískot opic se zpěvy manter budhistických mnichů až po posvátné ticho hor, kdy na krajinu pokrytou jinovatkou dopadl první sluneční paprsek a proměnil led v tekoucí potůčky a mne pohladil po tváři a vykouzlil úsměv ač jsem noc prokašlala ve stanu. Úsměv je v Nepálu všudypřítomný a jeho koncentrace roste s nadmořskou výškou.

Šerpové, žijící v podhůří Himalájí ve skromných podmínkách připomínající Moravské Kopanice 80.let nazpět. Mají skromné obydlí, kravku, políčko, přesto jsou pohostiní se srdcem na dlani a úsměvem, co mne vždy zahřál na duši. Starali se o nás s pozorností milující mámy. Bylo to dojemné. Konečně jsem poznala o čem zpívá úžasná Zuzana Navarová v písni Taši Dele: " Přicházíš z hor ze Země sněhů slunce co pálí do mraků kde řeky se rvou o kámen z břehu a duše lítaj na draku" je to o lidu z hor Himalájí, je to o nás, je to o mne, je to o hledání " Kdo jsem?" Měla jsem prostor a čas, skvělá skupina lidí, co se vzájemně podporovali, náš průvodce Jan, co mi nechal dostatek prostoru a času, najít vlastní sílu a zároveń byl tu s nabídkou pomoci duševní i fyzické, když jsem padala na hubu.

Děkuji za tu možnost prožít tisíc a jeden den v krajině, kde evropská mysl dostává "na prdel", kde lidskost a soucit jsou nejenom prastarým učením,ale každodením žitím. Děkuji, že jsem mohla být plně přítomná a věděla, že doma mám zázemí mého milovaného manžela a podporu mé milované mámy a že můžu…

Monika

Návštěva Nepálu je pro mě jakousi posvátnou metou. Je to první cesta takhle daleko a vysoko. A nemyslím si , že poslední. Už teď pokoukávám třeba po Peru. Loni v říjnu se mi zdál sen, kdy jsem viděla, že jedu do exotické země a šlapu do vysokého kopce, pode mnou barevné domečky a nahoře vysoký bílý chrám... V prosinci mě právě do takového chrámu vzala v meditaci jedna žena a já se dosytila světlem ... a v březnu mi pak ta stejná žena řekla, že si do toho chrámu jedu i fyzicky... Je to pro mě víc než jen sbírat fotky a videa (tohle miluju) v neznámé zemi, v krásných horách... Je to ponor hluboko dovnitř... Ponor v úplně jiném energetickém poli, v láskyplném jemném světle, tam vysoko v horách, kde nic nespěchá a nic netlačí a přesto něco ze mě potřebuje ven, aby tam zas vznikl prostor pro to nové, co má přijít... Jak řekla jedna moudrá žena, džbán je třeba vyprázdnit, aby se mohl opět naplnit... Hezky se mi kouká na fotky a videa ostatních ze skupiny, ale tentokrát mě to vůbec neláká sdílet, protože mi to přineslo úplně jiný rozsah poznání. Samotářská žena strávila 3 týdny ve skupině neznámých lidí, kteří byli ochotní sdílet své soukromí a intro. Přijde mi, že se domů vrátila jiná žena, která získala krásná osobní přátelství a větší hloubku a pevnost v sobě. Bylo to odvážné rozhodnutí s velkou investicí sebe sama, ale už teď vím, že tahle pouť můj život mění. Dokázala mě totiž usadit v tolik potřebné přítomnosti... Děkuji Honzo, že dáváš lidem možnost na takovou pouť vyjet a doprovázíš je při tom nejen fyzicky, ale i osobní podporou. Krásný den Tami

Tami