Už samotný název města Praha, kterému já rozumím jako „Práh”, místo přechodu z jedné dimenze reality do jiné, odkazuje k poslání Prahy jako mystického prostoru. V mém vnímání a prožitku je Praha přechodovým prahem z reality konzumní materialistické společnosti do mystického prostoru ticha a klidu a krásy a vlastního srdce. Z Prahy a v Praze září světlo, duchovní světlo, které přesahuje den a noc a které je na určitých místech velmi dobře cítit. A na ta místa se podíváme. Skrze toto duchovní světlo znovu objevujeme své vlastní duchovní světlo, které přesahuje život a smrt, den a noc, nahoře a dole.

Karel IV. stavěl nové město pražské podle vzoru Jeruzaléma (království nebeského mezi námi), i dnes tu můžeme cítit a vnímat jeho vizi. Praha také může být považována za střed Evropy, já jí vnímám více jako evropské duchovní srdce.

Mystické místo je místo, kde můžeme vnímat jen velmi tenkou hranici mezi materiálním a duchovním světem, je to tedy ideální místo pro meditaci a kontemplaci.

V mystickém a kontemplativním porozumění jsou vnější prostory, sochy, chrámy, cesty, názvy, přírodní scenérie a příběhy připomenutím a pozváním do rozpomenutí se a prožití naší vlastní skutečné podstaty a skutečnosti. Praha, tak často nazývaná mystická, je tímto prostorem, který umožňuje vstoupit snadněji a přirozeněji do vlastní podstaty a prožití jednoty. K tomu jsou mystická místa a prostory stvořeny. Mystický prostor je místo, ve kterém k duchovnímu pohroužení, vhledu a prožitku dochází snadno a přirozeně. Je to celistvý prostor, kterému nic nechybí.

Praha je také místem velkého množství chrámů (je jich tu kolem 200), zasvěcených nekonečnému množství světců (těch, kteří rozpoznali a projevili věčné světlo), a také různorodých vyznání kristova odkazu. Tyto chrámy mají svou sílu a mohou se stát skutečnou branou a mostem do hloubky našeho vlastního chrámu srdce.

Na pouti několik takových chrámů navštívíme a budeme v nich meditovat a kontemplovat. Prožijeme si, že vnější chrámy jsou pouze zvětšením a zmaterializováním našeho vnitřního chrámu srdce.

Nejznámějším místem Prahy je Karlův most, spojení dvou břehů, dvou světů. Je výrazem absolutního (most) a pomíjivého (řeka) ve svém věčném spojení. Meditace na Karlově mostě nás vrací k přímému prožitku podstaty života. Dáme tedy stranou různorodá historická fakta a zaposloucháme se do ducha/duše Prahy, skrze těch několik základních míst, která jsou sama o sobě bránami, místy určenými velkým tajemstvím k ponoření se a kontemplaci, meditaci.

Pokud opouštíme běžné základní vědomí, vědomí objektivní, rozumové, čistě racionální, můžeme začít Prahu poznávat vědomím dalším, intuitivním, spojeným se spontánním vhledem, prožitkem a porozuměním vycházející z niterné zkušenosti. Praha je přímo stvořena k tomuto způsobu poznávání sebe samých. A nabízí nekonečné možnosti a místa k takovému spočívání v mystickém prostoru.

Ve skutečnosti je Praha mystický prostor, který vznikl a existuje jako mystický prostor pro duchovní praxi jedinců a skupin. Přijet do Prahy, dát si řízek, pivo, proběhnout staromák, Karlův most, hrad a Vyšehrad u toho naletět jednomu z prodejců různorodých nesmyslů, je naprosto promarněný čas.

Praha se dá poznat pouze z ticha srdce, pouze nasloucháním jejímu hlasu, jejímu daru. Praha je významným poutním místem tohoto světa i když většina dnešních „turistů” již skutečnými poutníky nejsou. V architektuře je obtištěna mystika a původní přirozenost místních spirituálních tradic, křesťanských, protestanských, pohanských, ale také novodobých. Je na místě zmínit, že Češi a obyvatelé Prahy mají ke spiritualitě velmi otevřený vztah, a to především a převážně k tzv. neformální spiritualitě. tzv. duchovní síle.